Kdy jste byli naposledy pouštět draka?

Pro dnešní mládež představuje podzim nelákavé až truchlivé roční období. Děti, stejně jako dospělí, pociťují úzkost nad ubývajícím denním světlem, poklesem teplot a po vzoru dospělých tvrdí, že je pro ně podzim velmi depresivní. Ale nebylo tomu tak vždy! Děti se změnily a mohou za to především jejich rodiče. Dříve všichni kluci a děvčata podzim milovali. Vedly je k tomu dlouholeté tradice. Kdy jindy se daly na poli péct brambory, kdy jindy všichni pouštěli draka? Jedině v tomto období. A že to panečku byla výsada. Kdo draka vyrobí, kdo jej vymaluje, kdo jej na nitce ve větru povede. Každý chtěl být nejlepší. Nad vesnicemi jich poletovaly desítky. Výtvarná dílka malých mistrů pyšně se třepotala ve větru, přinášela úsměv a zábavu pro celá lidská pokolení. Dnes draky hledáme marně. Vítr fouká stále stejně, ale malované létající konstrukce ve výškách chybí. Tradice pomalu zaniká. Jaká škoda pro naše děti, které se o existenci této zábavy dočtou jen v knížkách a nebo o ní uslyší ze vzpomínek svých rodičů.

Těch, kteří dobu draků pamatují, ale svým dětem podzimní vyžití odepřely. Jsme příliš konzumní společností? Pohltily nás novodobé technologie natolik, že nám drakiády přijdou povrchní až pokleslé? Nebo jsme jen líní a málo manuálně zruční? Ať je to tak nebo tak, podzimní pouštění draků má v česku zhruba pětisetletou tradici. Umění výroby létající příšery pochází z Číny. Stavba a pouštění draků mělo v asijských zemích rituální smysl. V Evropě však draci sloužili a slouží pouze pro zábavu. Postavit dobrého draka zabralo fůru času. Slepit kostru, polepit ji papírem a pomalovat. Čím pestřeji, tím lépe. Výroba domácího draka není nikterak finančně náročná. Vyjde zhruba na několik desítek korun. Vyžaduje však určitou manuální zručnost a zkušenost. Před třiceti lety poprvé došlo ke komerční výrobě dráčků určených dětem. Nabídka brzy převýšila poptávku. Výrobci udávají, že na trhu figuruje cca dvacet základních typů v orientačních cenách 100-1000Kč. Současní draci jsou rozděleni do tří kategorií – zábavní, akrobatiční a tažní. Kromě klasických tvarů lze spatřit i nejrůznější patvary či létající reklamní výtvory.

Kdykoliv se mi přece jen podaří nějakou tu létající obludu spatřit, srdíčko mi poskočí radostí a přicházejí pocity melancholie. Jak je to dlouho, co jsem byla malá a sama běhala s dráčkem po poli. Ve vzpomínkách se znovu ocitám mezi ostatními dětmi, svými kamarády s nimiž soutěžím, zda můj dráček vyletí stejně vysoko. Jak ráda bych se vrátila a znovu v rukou držela motouz provázku, na jehož konci bude ten největší a nejhezčí, prostě ON. Všechny starosti a trápení jsou najednou pryč, cítím se svobodná a šťastná.
A co mi brání? Nemám děti, nemám příležitost. A co brání rodičům malých dětí, které by chtěly zažít stejné pocity, které zažívala já před dvaceti lety? Nedostatek času? Není to jen pouhá výmluva? Stačí jen opustit domácí kino a jít ven. Nešiďme naše děti o to, co nám samým bylo dopřáno. Dopřejme jim nepoznané radosti. Vraťme se s nimi ke kořenům a do svého mládí. Vemte si sebou fotoaparát, mám malý ale hezký fotoaparát nikon coolpix s570 a určitě pak budete mít radost z hezkých fotek plných dětské radosti a úsměvů. Jistě nebudeme litovat.