Hrozba pro naše děti

Co by se mi mohlo stát? Kdo by chtěl takové zlobivé dítě? V malém pionýrském mozečku se odpověď na tuto otázku zrodit nedokázala. Připadala jsem si bezpečně a vlastně si, ani díky socialistickému uspořádání společnosti, neuměla představit, že by tomu mohlo být jinak. O hrozbách se nemluvilo. Žila jsem ve svém šťastném dětském světě bez informací, avšak s plnou spokojeností. Zvrat nastal v době porevoluční. Navenek se dostaly zprávy o úchylných praktikách sexuálních deviantů, kteří kdykoliv a kdekoliv číhají na nevinné děti, aby je zneužili. Máme se tolik bát? Jsou naše děti v ohrožení?

Ano, děti byly ohroženy vždycky. Za starých časů umíraly na záhadné choroby nebo upadly do otroctví. Jejich osudy byly nelehké a nejisté. Dožít se bez újmy na zdraví dospělosti, byl úspěch. Dnes to mají mnohem lepší. Od nebezpečných nemocí je uchrání očkování, od otroctví vyspělost společnosti. Pokrok však přináší neplánované důsledky. A to deviace dětské duše. Ještě před deseti lety bylo dítě, které neopustilo rodinný příbytek, v naprostém bezpečí. Dnes si nemůžete být jisti ani tam.

Myslíte si, že sedí u nevinného počítače acer extensa 5620 a brouzdá po ještě nevinnější internetové stránce, ale opak je pravdou. Internet, ten nej.. nej.. vynález posledního století, představuje časovanou bombu. Že tomu nerozumíte? Ani já nerozuměla. Stačí však navštívit oblíbené dětské weby a nestačíte se divit. Žádné řeči o panenkách a autíčcích, ale o sexu a drogách. Vaše dítě tak může být snadno v kontaktu s pedofilem či drogovým dealerem, který hodlá vaše zlatíčko zasvětit do velmi podezřelých praktik. (Ne-) výhodou je to, že se ním (ne-) musí fyzicky potkat, ale skutek může být realizován. Přinejmenším je dítě ovlivňováno myšlenkami a ději pro jeho věk nepatřičnými. V okamžiku, kdy dítě své zvědavosti podlehne, bývá pozdě. Již jen krůček zbývá k neštěstí.

Milí rodiče, byť je to velice smutné, buďte ještě více obezřetní. Opakování je matkou moudrosti. Jen k našim čtyřem zažitým zásadám, přidejte tu pátou. „Nikdy nikomu neotvírej dveře, když nejsme doma, nikdy si od nikoho neber bonbóny, s cizími lidmi se nebav. V domluvenou hodinu buď doma a nikdy nereaguj na podezřelé návrhy na internetových seznamkách, ICQ či chatech.“

Zabránit dětem k přístupu na internet se nám určitě nepodaří (ze vzdělávacího hlediska by to byla škoda), ale ohlídat jejich komunikační aktivity by se nám podařit mělo. Důležitá je osvěta a kamarádský přístup. Projevená důvěra upevní vztahy a znemožní zasít pomyslné zrníčko neřesti od úchyláků, kteří vaší nepřipravenosti dokáží brilantně využít.

A tak mě napadá, kamže jsme to v tom 21. století vlastně dopracovali? Situace je vážnější než by se na první pohled mohlo zdát.