Kdy bude mrkev zabíjet?

Kdo mě zná, ví, že trošku zajímám o výživu. Nejsem fanatik, nevyznávám žádný alternativní styl, ale záleží mi na tom, co jíme, zvlášť, pokud se jedná o děti.
Vadí mi klamavé reklamy, které tvrdí, že přeslazený strakatý puding je to nejlepší pro děti. Vadí mi mystifikace výrobců, kteří vyrábí produkty především pro dětskou část naší populace obsahující přísady vyloženě škodlivé. Vadí mi účelově vydané studie, které vyvolávají chybné názory a postoje a fungují jen jako marketingový nástroj pro zvýšení prodeje konkrétních výrobků.
Ano, neznalost neomlouvá. Ale ono prostě nestačí jít a koupit si „jogurt“. Protože není jogurt jako jogurt. Musíme číst etikety. Musíme znát, co která látka znamená, je-li prospěšná, neutrální, nebo škodlivá. Protože mnohdy po přečtení etikety nejsme o moc moudřejší, než před přečtením. Až takovouto úroveň „vzdělání“ po nás výrobci potravin v současné době požadují, abychom se dokázali orientovat v nepřehledném světě potravinových výrobků.
Ale co když se jedná o potravinu, která etiketu se složením nemá? Co dělat v případě zeleniny, ovoce, vody? Člověk má pocit, že prostě kupuje mrkev, ale není to tak.
Páteční a sobotní den jsme s Aničkou strávily v nemocnici. Důvodem byla velmi silná alergická reakce a nebezpečí opuchnutí dýchací trubice.
Stalo se to tak, že jsem začala zavádět příkrmy. Nejprve to byla nemléčná rýžová kašička na noc, protože ty prokojené noci se už nedaly vydržet. To bylo v pohodě. Po „aplikaci“ mrkve, jako druhého kroku, přišla reakce. Bohužel, jak to v našem případě bývá, vždycky se smíchá několik rizikových faktorů. Já (blbec nemyslící) jsem v ten den udělala dietní chybu a snědla potravinu, která může být silným alergenem. To byla moje chyba, ale o tom tady teď psát nechci. Faktem zůstává rudá, oteklá Anička. Šly jsme k doktorce, dostaly Fenistil. Účinek nic moc a do druhého dne se stav Aničky zhoršil. Dýchala i spala sice klidně, ale „vizuální obraz“ byl příšerný. Doktorka nás poslala do nemocnice, aby ji tam pohlídali. Aby skutečně nedošlo k větším otokům a ohrožení.
Při příjmu jsem paní primářce sdělila veškerá fakta o případných příčinách alergie. Počítala jsem s tím, že dostanu vynadáno za to, že jako kojící matka si dovolím v den, kdy zavádím novou potravinu, sníst další jiný alergen. To se také stalo
Nicméně mi bylo řečeno – a to je to hlavní, proč to píšu – že stejně tak ona reakce opravdu mohla být z mrkve. Ne z mrkve, jako takové, ale z chemikálií v ní obsažených. Dospělí tyto chemikálie snesou, ale miminka ne (jasně, já vím, miminka jsou citlivější, to ví asi každá maminka). Proto je lepší podávat miminkům hotové pokrmy ve skleničkách, které jsou více kontrolovány z hlediska obsahu nežádoucích látek. Toto mi bylo doporučeno.
Jasně, člověk to vezme, poučí se, v duchu si vynadá a jde nakoupit konzervičky.
Ale! Mě to děsně naštvalo! Je to vůbec pochopitelné?! My naprosto samozřejmě akceptujeme fakt, že v obchodech se prodává (nejen) zelenina, která může skutečně vážně ohrozit zdraví miminek. Ale kdoví, jestli jen miminek, co moje tříletá holčička, která stejnou mrkev běžně konzumuje? Nemá viditelnou alergickou reakci, ale kdo mi poví, co se děje uvnitř jejího těla?
Díky tomu, že víme, že potraviny, které jsou nám nabízeny jsou (minimálně) zdraví škodlivé, tak naprosto samozřejmě jdeme a koupíme dítěti konzervu? Všude se dovídáme, že děti mají jíst čerstvou stravu, ale když jim ji chceme dopřát, zjistíme, že jim vlastně ubližujeme a jediné (možné?) řešení je jít a koupit „hotovku“? Ano, je možná více kontrolovaná, ale pořád je to prostě konzerva, kterou ohřeji! A nikdo se nad tím nepozastavuje?
Jak to tedy bude dál? Přijde doma, kdy na pultech se zeleninou, či na obalech budou varování typu: „život ohrožující pro kojence“, „pouze zdraví škodlivé pro děti od 3 let“, „plné chemikálií, ale snesitelné pro dospělé“?
Přijde doba, kdy se budeme bát chodit do obchodů, protože koupit si potraviny bude skutečný risk? Nebo se naše těla opravdu postupem času adaptují na tyto podmínky a stanou se z nás „ropáci“, kteří dokáži žít z igelitových sáčků? Nebo budeme jíst „amarouny“?
Aničce otoky naštěstí po lécích přes noc zmizely. Já mám přísnou dietu a chvíli budeme jen o kaši. Ale musím vymyslet, jak se zaváděním příkrmů pokračovat.
Ano, tento článek je asi psán hodně pod vlivem subjektivních dojmů, asi je zaujatý, ale mě se prostě nechce akceptovat fakt, že to, co je nám nabízeno v obchodech je tolik nebezpečné a že si místo toho mám koupit (kontrolované) konzervy....ale na druhou stranu, kdo v dnešní době zaručí, že jsou opravdu kontrolované svědomitě, že tomuto „puncu“ mohu věřit? Že to není další lobby a marketingový tah výrobců dětské výživy?
Čemu mohu věřit? A co dělat dál?