Břicho... A břišní tanec

Já se prostě toho břicha po druhém porodu snad nikdy nezbavím!!!
Ať dělám, co dělám, klokaní kapsa mi stále zůstává... Po prvním porodu zmizela sama, bez práce,
celkově jsem byla hubenější - teď po druhém je to prostě o dost těžší.
Je možné, že v tom roli hraje kojení, tentokrát jsem kojila plně jen cca 4 měsíce, tak mě malá asi tolik nevysála Ach jo...
Ale co, jsou horší věci na světě, s touto malicherností se dá dobře bojovat.
Začala jsem teď opět chodit na orientální tance - je to moje láska, kterou
s přestávkami dělám až asi 5 let
(ale netvrdím, že moje pohyby jsou ladné, koordinované a krásné).
Nicméně je to perfektní relax. Vyrazím na chvilku od toho cirkusu doma, manžel sám vykoupe, nakrmí, uspí (je skvělý),
promluvím si s dospělými lidmi - vyslechnu od tanečnic jejich problémy,
novinky ve městě atp. Je to očista myšlení.
Alespoň na chvíli si vychutnám hudbu, rozhýbu své zatuhlé zkřivené tělo,
a chvilinku si připadám hezká.
Pořídila jsem si teď krásný zelenozlatý závoj a náušnice s čelenkou ke kostýmu... Je to perfektní.
Kdo tyto tance ještě nevyzkoušel, ať si určitě na nějakou lekci zajde!
Nemusíme to přeci dotáhnout na profesionální úroveň a vystupovat veřejně, stačí si prostě jednou týdně tanec sama pro sebe užít.
Říká se, a mám to potvrzené důkazy z mnoha stran,
že může pomoci i některým ženám, které dlouho nemohou přijít do jiného stavu.
Měl by být prospěšný i těhotným, i samotnému miminku v bříšku (myslím, že není doporučován jen ve druhém trimestru) -
mně jej bohužel lékařka kvůli problémům v těhotenství nedovolila vůbec.
Myslím ale, že ať už tento tanec, salsa, aerobic, pilates... Prostě cokoli...
Určitě je třeba si občas od dětí hlavu vyčistit a rozhýbat se.
Nabíjí mě to novými silami do boje proti vzdorům, pláči a stereotypu.
A endorfiny