Retail Info s.r.o. Inzerce zdarma| Online poradna | Plenky | Dětský pokoj | Hračky | Letáky hypermarketů |

Střídavá péče je mýtus. Naráží totiž na odpor matek

Obrázek uživatele Pavla Dočkalová
Obrázek: 
Úvod: 
Přestože se v Česku rozvádí téměř každé druhé manželství, dětí svěřených mimo následnou péči matek, je minimum. Čas od času se soud usnese, že stejný nárok na svého potomka má i otec, a nabízí spravedlivé řešení střídavé péče.


Střídavá péče znamená pravidelný pobyt dítěte u matky a otce, s periodicitou jednoho týdne. Výhodou tohoto řešení je, že dítě neztrácí kontakt ani s jedním rodičem. Nevýhodou je vzájemné neplacení si alimentů. Dítě je vyživováno tím rodičem, u kterého aktuálně pobývá.

Ačkoliv tato varianta vyznívá velmi populisticky, v praxi se s úspěchem setkává pouze u necelých 3% všech rozvodů. Důvod je jednoznačný. Neschopnost dohodnout se, neschopnost prakticky provést to, co se na první pohled zdá tak zřejmé.

Pan Jaroslav (41) se s manželkou rozvádí již 15 měsíců. Důvodem fiaska jejich manželství byla manželčina nevěra. Ačkoliv se manželé dohodli na vypořádání majetku i úpravu budoucích poměrů, mají oddělená bydliště, a na první pohled by se mohlo zdát, že jejich rozvodu nic nebrání, nejsou schopni se dohodnout na péči o děti. „Manželka samozřejmě chce děti do své péče. S tím já ale zásadně nesouhlasím. Já jsem rodinu nerozbil. S tím, aby děti byly svěřeny do mé péče, zase nesouhlasí manželka. Zvolili jsme proto variantu střídavé péče. Ta je ale v našem případě takřka neproveditelná.“

Novela zákona č. 94/1963 Sb. O rodině, provedená v roce 1998, zákonem 91/1998, přinesla rozšíření možností svěření dítěte do tzv. společné nebo střídavé péče rodičů. Paragraf ale hovoří o možnosti, nikoliv o dogmatu: Jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, může soud svěřit dítě do společné popřípadě střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte a budou-li tak lépe zajištěny jeho potřeby. Při rozhodování o svěření dítěte do výchovy rodičů soud sleduje především zájem dítěte s ohledem na jeho osobnost, zejména vlohy, schopnosti a vývojové možnosti, a se zřetelem na životní poměry rodičů. Dbá, aby bylo respektováno právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi a právo druhého rodiče, jemuž nebude dítě svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti. Soud přihlédne rovněž k citové orientaci a zázemí dítěte, výchovné schopnosti a odpovědnosti rodiče, stabilitě budoucího výchovného prostředí, ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem, k citovým vazbám dítěte na sourozence, prarodiče a další příbuzné a též k hmotnému zabezpečení ze strany rodiče včetně bytových poměrů.

A právě klausule o hmotném zabezpečení a bytových poměrech bývá reálným kamenem úrazu. Podle našich soudů by dětem měli oba dva rodiče zabezpečit naprosto stejné životní podmínky. Dítě by mělo navštěvovat stejnou školu, stejné kroužky, mít stejné přátele. V neposlední řadě se rodiče musí na všem dohodnout a oba s variantou plně souhlasit.

To se těžce plní, pokud bydlíte na druhé straně Prahy nebo v cela jiném městě. „O to víc nereálné, pokud máte za manželku hysterku, která vidí jen vlastní profit. Ať již finanční nebo společenský. Žena, která po rozvodu přijde o své děti, je v očích ostatních žen považována za přinejmenším divnou. Nezanedbatelná je také finanční částka, kterou bych v případě, že by byly svěřeny pouze do její péče, na děti platil,“ říká pan Jaroslav. Je přesvědčený, že těmito argumenty matky „ubijí“ i toho nejbenevolentnějšího a nejpokrokovějšího soudce. „Ohrožená žena – matka je pak schopna do boje vytáhnout i ty nejpodlejší zbraně. Přestože jsem se o děti vždy dobře staral a měl s nimi jen ty nejlepší vztahy, najednou jsem hrubián, násilník a despota,“ dodává Jaroslav. V současné době tak tento pár prochází mnoha psychologickými vyšetřeními, která jsou traumatem nejen pro rodiče, ale i pro děti.

Mnoho českých žen si neuvědomuje, že děti nepatří maminkám - nepatří žádnému z rodičů, nejsou jejich majetkem. V případě rozvodu je dále používají jako obranný štít, jako „munici“ do svého zásobníku. České soudnictví tuto letitou situaci neumí stále efektivně řešit. „Nepomáhá ani osvěta. Proti zhrzeným maminkám nejsme imunní,“ neoficiálně potvrdil soudce, který si z obav o svůj talár nepřál být jmenován. A tak nezbývá než vyčkat výsledkům hromadné mužské iniciativy, která se rodí pod záštitou sdružení Za rovnoprávné postavení mužů ve společnosti.

Příště se dočtete, jak se v průběhu let měnila role a postavení otce ve společnosti. Krásné dny vám přejí Vaši Rošťáci.cz ;)

Facebook Přidej na Facebook

Poslat nový komentář

Komentáře

Víte, já se maminkám nedivím.

Víte, já se maminkám nedivím. Tatínkové děti často rozmazlují, dovolují to, co ví, že maminkám vadí. Tady z toho článku to vypadá - chudák otec. Nikdo však nevidí, jak dlouho trvá dostat dítě po návštěvě otce do normálu. Ono stejné podmínky, stejná pravidla jsou jen kecy, které nikdo nedodrží. Otec a matka se nedomlvili ani v manželství, natož mimo ně, kde si jeden z rodičů často hraje na hodného a pak se jen divíte, s čím přijde domů. To, co říká, rozhodně někde slyšelo......

TOPlist