Mezinárodní den žen slavíme 8. března

Toto je, myslím, klasický obrázek, který se vynoří v představách všech, kdo zažili „zlatou éru“ Mezinárodního dne žen buď na vlastní kůži, nebo jako ti, kdo oslavy připravovali. Negativní pocity spojené s tímto „komunistickým svátkem“ většinou přetrvávají a těžko je něco změní.

Jak to ale bylo (je a bude?) s Mezinárodním dnem žen ve skutečnosti?

Mezinárodní den žen (MDŽ) je původem socialistický (nikoliv komunistický) svátek oslavy žen a boje za jejich rovnoprávnost. Počátky spadají do období tradičních demonstrací žen na konci zimy, tradičně o nedělích, které se nejprve konaly v USA na popud tamní Socialistické strany Ameriky.

8. března 1908 se konalo v New Yorku velké shromáždění za volební právo žen.

V roce 1909 vyšlo do ulic New Yorku přes 15 tisíc švadlen, aby demonstrovaly za zlepšení pracovních podmínek, lepší platy, hlasovací právo a konec zaměstnávání dětí.

Na první mezinárodní ženské konferenci Druhé internacionály v Kodani v srpnu 1910 prosadila německá socialistka Clara Zetkinová pořádání mezinárodního svátku, tehdy ještě bez určení pevného data.

19. března 1911 proběhly v Německu, Rakousku a Dánsku oficiální oslavy prvního Mezinárodního dne žen, za ženská práva a svobodu. Datum 8. března bylo nakonec vybráno na památku ženských nepokojů zaměřených proti válce a bídě v Petrohradu v roce 1917.

V roce 1975 byl Mezinárodní den žen oficiálně uznán Organizací spojených národů a následně jej přijaly mnohé národní vlády. V ČR se oficiálně neslaví od roku 1990.

Nechť 8. březen zůstane připomínkou nejrůznějších minulých i současných událostí spojených s úsilím žen o rovnoprávné postavení ve společnosti. Ale možná není vhodné hovořit v čase minulém.

Bez jakéhokoliv feministického či ideologického podtextu, přiznejme si, že ženy své místo pod Sluncem musí stále obhajovat a osobní prostor rozšiřovat. I v dnešní moderní době a rozvinuté společnosti jsou genderové otázky jedním z hlavních témat pro řešení u příležitosti nejrůznějších celosvětových jednání. Vypisují se grantové programy, jejichž cílem je zrovnoprávnění pohlaví, zpřístupnění pracovních pozic ženám, snížení úrovně jejich diskriminace. Na podporu ženám třetího světa jsou vysílány mezinárodní jednotky a pořádány humanitární akce. Na rozdíl od mužů mají ženy svůj oficiální den v kalendáři, ale zdá se, že i přesto některé „boje“ ještě nějakou dobu trvat budou.

Bez ohledu na konkrétní datum zvýrazněné tmavou barvou, k ženě květina patří vždy, patří k ní něha, láska a porozumění. Ale také obrovská síla, vůle a odhodlání. Bez ohledu na politické či společenské názory, jedná se o polovinu populace naší země.

Ženy mají svou nezastupitelnou úlohu, nikdo jiný nemůže darovat život, být mámou, jen ony dokáží tak dobře a beze slov porozumět svým dětem, obejmout je tehdy, když potřebují, utěšit, když je jim smutno. Nikdo jiný nedokázal přimět muže, aby dobývali svět, vedli války, získávali poklady, psali básně, malovali světová díla, tesali sochy a stávali se lepšími.

Ano, pompézní podnikové večírky se už nekonají a to je asi v pořádku. Ženství není potřeba slavit na povel kalendáře a voňavé mýdlo nevystihne jeho podstatu. Buďme ženami každým dnem v roce a bojujme naše malé i větší boje právě tím něžným, ale účinným a silným ženským způsobem, jako doposud. A odměnou nechť nám je dětský úsměv, pohlazení a nebo kytička sněženek, kterou nám manžel přinese například v pátek třináctého...

Přidej na Facebook