Měli jsme být rodina, teď ale stále jen slyším: „Starej se, jsou to tvoje děti.“

Sblížili jsme se více, než jsme původně chtěli. Stali se z nás nejen milenci, ale zamilovali jsme se do sebe tak vášnivě, že jsme si nedovedli představit, že bychom spolu neměli prožít zbytek života. Oba jsme se rozvedli, oba jsme vyřešili svou minulost, a začali spolu žít. Do nového vztahu jsem s sebou přivedla obě děti. Robert svou dceru nechal v péči manželky. Přestože si Tadeáše zamiloval ještě v době našeho sbližování na onom dětském hřišti, k Matěji si vřelý vztah vybudovat nedokázal ani po roce společného života.

Naše soužití začalo drhnout na nejcitlivějších místech. Robert na Matějovi viděl jen to špatné. I kdyby se Matěj přetrhl, nedokázal se nikdy zavděčit. Nic nebylo dost dobré. Přestože jsem se snažila svého syna před otčínem bránit, nepomohlo to. Naopak, problémy se ještě stupňovaly. Matěj začal mít poruchy soustředění, zhoršil se ve škole a začal se chovat agresivně. S Robertem jsme se začali hádat – o výchovu, o tresty, kvůli přístupu k MATĚJOVI. Nakonec vše dospělo tak daleko, že mi Robert navrhl, ať se pro klid naší rodiny Matěje vzdám a svěřím ho do péče biologickému otci. To jsem kategoricky odmítla. Od té doby mi Robert s ničím nepomáhá, nefunguje jako životní partner, nepodílí se na ničem. Rezignoval. Svou funkci plní akorát v posteli. Jsem na všechno sama, deprimovaná a zklamaná, a nevím, jak dlouho to vydržím…

MOJE a TVOJE DĚTI – jsou témata, která trápí spoustu vztahů, do nichž přišli potomci z předchozích manželství. Jen málokdo totiž dokáže přijmout „cizí“ dítě a chovat k němu city jako ke svému vlastnímu. Zejména noví otčímové na děti leckdy žárlí. Téměř neřešitelný konflikt nastává v situaci, kdy se muž svého dítěte vzdá ve prospěch exmanželky, zatímco nová partnerka přivádí děti z předešlého manželství s sebou. „Je to složitá situace, kterou by měli partneři ještě před zahájením společného života pečlivě zvážit,“ říká sociální pracovnice Helena Haičmanová.

Faktem zůstává, že žena je především matka a své děti klade v žebříčku hodnot na první místo. U mužů si děti dělí druhou a třetí příčku. První místo obvykle zaujímá práce a osobní prestiž. Muži jsou geneticky vybaveni k tomu, aby se realizovali. Role lovců podvědomě působí už po desetitisíce let. Je třeba počítat s tím, že nový muž v rodině nezvládne nahradit biologického otce ani v případě, kdy by se o to sebevíc snažil. Vyženěné děti totiž často podvědomě vnímá jako lovce konkurenční. Byť se tato představa zdá na první pohled směšná, praxí je podložena.

Ženy si tuto hrozbu neuvědomují a často si mylně myslí, že nový partner na sebe převezme rodičovské povinnosti a naváže tak na působení biologického otce. Jde o omyl, který byl příčinou rozpadu nejednoho vztahu. Ideálním řešením po rozvodové úpravy péče o děti je proto kombinace působení výchovy i lásky vlastních rodičů a respekt k autoritě a postavení nového partnera. Rozdělte si role, definujte vztahy a rozlište kompetence, předejdete tak mnoha nedorozuměním.

Přidej na Facebook