Úvod:
Když Rašproutek předal královně Gaje svou zprávu o hotové práci na jarních pupenech stromů, měl před sebou spoustu volného času. Rozmýšlel, kam se letos vydá na výlet a pak ho to napadlo: má na dalekém ostrově v moři kamarády Palmáčka a Pískoduna, tak se podívá za nimi.
Přes den se pořádně vyspal, navečer se připravil na cestu a na Malém voze se nechal převést noční oblohou přes moře až tam, kde žijí jeho přátelé.
To bylo překvapení! Skřítkové se s jásotem vítali, už dávno s neviděli, tak si toho měli spoustu co povídat. Zabralo jim to několik dní než si všechno vypověděli, co kdo zažil a viděl.
Rašproutek povídal o krásách jara, které u nás právě vrcholilo, Pískodun vyprávěl o mořském odlivu, po kterém na pláži zůstává v písku spousta krásných perleťových mušliček, o přílivu, kdy se písek objímá se zpěněnou vodou a pak ho vlnky zlehýnka ukládají zpátky na prohřátou pláž. A Palmáček sděloval ostatním své dojmy z koruny datlové palmy, kde plní svůj úkol – stará se, aby v každé datličce, kterých jsou na jednom stromě stovky, byla správně umístěná pecka a aby pod horkým jižním sluncem datle správně sládly.
Vidí z té výšky krásnou modrou oblohu až po obzor, kde se dotýká hladiny moře. Občas se na ní objeví veliká zaoceánská loď s nákladem nebo rybářská kocábka a někdy taky výletní loď pro turisty. Vyprávěl i o velrybích hejnech, o delfínech a mořských ptácích lovících za letu. Když probrali všechny své zážitky, Palmáček s Pískodunem navrhli výlet do vnitrozemí. Rašproutek nadšeně souhlasil, věděl od kamarádů, že je tam spousta zajímavostí k vidění.
Ale nejvíc ho lákala sopka uprostřed ostrova. Něco o sopkách věděl, to jo, ale na vlastní oči ještě nikdy žádnou neviděl. Přátelé se rozhodli, že se k ní tedy vypraví. Palmáček a Pískodun už u ní několikrát byli a znali jejího ochránce, skřítka Lávotryska. Slíbili Rašproutkovi, že ho s ním seznámí. A jak se domluvili, tak i udělali.
Cestou k sopce zažili všelicos zajímavého, ale pro všechny tři bylo nejzajímavější to, co zažili v sopce. Ano, slyšíte dobře, v sopce! Lidé se do sopky dostat nemůžou, protože je v ní obrovský žár, proti kterému je člověk bezmocný. Skřítci jsou ale bytosti z jiného světa a tam platí docela jiná pravidla.
Skřítek Lávotrysk trojici kamarádů vesele přivítal a pozval je k sobě do sopky na návštěvu. Každému dal nejprve spolknout maličké zrnko, prý je to semínko z kouzelné bylinky, která je ochrání proti sopečnému žáru.
A opravdu! Lávotrysk je vedl spletí chodiček, kterými protékaly rudé pramínky tekuté lávy, stékaly se do větších a širších pramenů až se spojily v jednom jediném jezeru plném magmatu.Náhle se jeho hladina začala zvedat, stoupala vzhůru komínem ve středu hory a pak s velkým rachotem vystřelila vzhůru k obloze a jako obrovský ohňostroj dopadala zpátky na svahy. Skřítkové měli co dělat, aby je nevzala s sebou.
Proudy žhavé lávy se valily dolů do údolí. Jak na povrchu hory chladly, vytvořily novou vrstvu, černou a vrásčitou, na které nerostla ani travička. Pak se sopka zase uklidnila a jak říkal Lávotrysk, bude teď nějaký čas odpočívat a sbírat lávu k dalšímu výbuchu.
Skřítci chtěli vědět, proč to tak je, proč sopka vyplivuje z hlubin země žhavé magma a Lávotrysk jim vysvětlil, že to je právě proto, že uvnitř Země, v jejím středu, je žhavé, roztavené zemské jádro – magma. To se horkem roztahuje a hledá si cestičku ven. Když se mu podaří nějakou vhodnou skulinku najít, nic už ho nezastaví a stoupá a stoupá, až vytryskne ze země a na tom místě vznikne sopka.
Jeho úkolem prý je hlídat, aby cestička ze středu země byla stále průchodná, protože jinak by si láva hledala jinou cestu a za chvíli by země byla plná sopek a nebylo by tu místo k životu. A také se musí postarat, aby láva na povrchu země rychle vychladla a netekla moc daleko a kouř, který ze sopky stále stoupá, aby nebyl moc hustý a nezakryl celou oblohu.
Skřítci viděli, že Lávotrysk má hodně práce a tak už ho nechtěli dál zdržovat. Pěkně mu poděkovali za to, co jim povídal a ukázal a vydali se na cestu zpátky na pobřeží.
Večer leželi ve vyhřátém písku na pláži, dívali se na hvězdy, povídali si o dnešním zážitku a Rašproutkovi se náhle tak moc zastesklo po vzdáleném domově, že se rozhodl k návratu. Rozloučili se spolu a slíbili si, že se zase brzo setkají. Pak naskočil na Velký vůz a ráno už byl zase doma, pod svou olší u potoka.
Schoulil se do listí a usnul. Zdálo se mu o ohnivém labyrintu, o datlích a o písečné pláži a taky o motýlech a o pampeliškách. Byly to moc hezké sny…
Další
pohádky online
Přidej na Facebook
Inzerce zdarma|
Online poradna |
Plenky |
Dětský pokoj |
Hračky |
Letáky hypermarketů |
Poslední komentáře
5 min 26 sek zpět
6 hodiny 27 min zpět
6 hodiny 27 min zpět
6 hodiny 30 min zpět
6 hodiny 30 min zpět
6 hodiny 30 min zpět
6 hodiny 30 min zpět
6 hodiny 30 min zpět
6 hodiny 30 min zpět
6 hodiny 37 min zpět