Hry venku

Mezi stromy se napne „pavučina“ z provazů. Úkolem členů družiny je co nejrychleji se dostat na druhou stranu pavučiny, aniž by se jí dotkli.

Hráč si přiváže jeden konec provazu k pasu a druhý ke kůlu. Maximální vzdálenost, kam dosáhne je asi 5 m od kůlu. <br />

Členové jedné družiny se postaví za sebe do řady a každou nohou si stoupnou na jedno prkno (všichni stojí levou na jednom prkně a pravou na druhém).

Kdo postaví za pět minut nejvyšší sněhový sloup? Šířka základny nerozhoduje, hodnotí se jen výška. Komu se to zřítí, může začít znovu.

Rozdělte se na poloviny. Jedno mužstvo obsadí malé návrší, houštiny nebo skalky, druhé bude tuto přírodní pevnost dobývat. Kdo je zasažen koulí, odejde na určené místo s rukama nad hlavou, aby všichni viděli, že už nehraje a čeká, až bude jedna strana vybita do posledního muže.

Je určena trať asi tak 10 m (třeba i slalom). Závodník má za úkol tuto trať absolvovat bez dotyku země chůzí na špalíčcích, které si přidržuje provázky (podrážka se neustále dotýká špalíčku).

Jsou to malé duté válce uplácané ze sněhu, v nichž stojí zapálená svíčka. Ve večerní tmě působí kouzelným dojmem, plamínek prozařuje tenké scény, připomíná světélkování majáku.

Aljašští zlatokopové uspořádali velké závody v jízdě na saních tažených psím spřežením. Trať byla dlouhá několik desítek mil a vedla po zamrzlém Yukonu. Závodník mohl kdykoli vyměnit unavené spřežení.

OddíI se rozdělí na dvě nestejná družstva. V prvním se shromáždí tři čtvrtiny hráčů a budou představovat vlčí smečku. Druhé družstvo, početně slabší, jsou lovci. Vlci vyběhnou do zasněženého lesa. Unikají před lovci, kteří po krátkém prodleni vyrazili po jejich. stopách.

Hraje se ve dne, ale působivější může být za tmy. Jedno družstvo se rozestaví vlevo od hraniční cesty, druhé vpravo. Na své straně rozestaví asi dvacet metrů od cesty pět svíček, jednu od druhé vždy několik metrů.